Asuánská přehrada





Asuán je město na tzv. prvním kataraktu Nilu v Egyptě. V jeho blízkosti se přes řeku klenou dvě přehrady - novější Ausánská vysoká přehrada a starší Asuánská přehrada nebo Asuánská nízká přehrada.

Bez omezení řeky by Nil zaplavoval každý rok v létě zaplavoval území svého dolního toku vodami, které se ženou z východní Afriky. Tyto záplavy přináší živiny a minerály, které jsou ideílním hnojivem pro obdělávanou půdu. Jak ale rostla populace okolo řeky, vyvstala potřeba kontrolovat povodně a chránit ornou půdu a bavlníková pole. Při velkých záplavách může být celé pole smeteno, zatímco při nedostatku vody dochází k suchu a hladomoru. Přehrada tedy působí proti záplavám, vyrábí elektrický proud a poskytuje vodu pro zemědělství.

Historie stavby

Britové zahájili stavbu přehrady v roce 1899 a byla dostavěna roku 1902. Hlavním projektantem byl Sir William Willcocks a podílelo se také pár významných inženýrů : Sir Benjamin Baker a John Aird, jehož firma, John Aird & Company, byla hlavním dodavatelem. Přehrada měla být 1 900 m dlouhá a 54 m vysoká. Tyto parametry se později ukázaly jako nevyhovující a výška byla ve dvou fázích postupně zvednuta (1907–1912 a 1929–1933).

Poté, co přehrada v r. 1946 téměř přetekla, bylo rozhodnuto, že lepší, než opět zvyšovat přehradu bude postavit novou 6 km proti proudu. Patřičné plány začaly v r. 1952, přímo po Násirově revoluci a USA a Velká Británie pomohly financovat stavbu půjčkou 270 milionů dolarů. Oba národy později v červnu 1956 zrušily nabídku z neznámých důvodů. Tajná dohoda SSSR a Egypta o uznání Lidové republiky Čína se uvádí jako jeden z možných důvodů. Jako část 100 let staré dohody s Francií a Británií Egypt splatil všechny závazky a získal zpět Suezský průplav v úmyslu použít ho k financování přehrady. Krátce po tom, co Británie a Francie podepsaly slouvu o předání Suezu Egyptu, zaútočili a okopovali spolu s Izraelem kanál a přivodili Suezskou krizi. Spojené národy, USA a SSSR priměli okupanty aby se vzdali kanálu a přenechali jej Egyptu. Egyptská vláda se rozhodla pokračovat v projektu sama a použila tržby z provozu kanálu k zaplacení stavby. Ale v průběhu Studené války v r. 1958 se vložil Sovětský svaz a zaplatil třetinu stavby jako dar. Poskytnul také techniky a těžkou techniku.

Stavba začala v roce 1960. Vysoká přehrada El Saad al Aali byla dostavěna 21. července 1970, první část byla hotova již roku 1964. Nádrž se začala plnit v r. 1964 během stavby a poprvé byla plná až v roce 1976. Hladina se zvýšila natolik, že ohrožovala archeologické památky. Záchranné operace začaly v r. 1960 pod patronátem UNESCO. Naleziště byla prozkoumána a odkryta a 24 hlavních monumentů bylo přemístěno do bezbečnější lokace (například Abu Simbel) nebo darována zemím, které pomáhaly s pracemi.

Přehrada v číslech

Asuánská přehrada je 3 600 m dlouhá, šířka základny je 980 m, 40 m na hřebenu a 111 m vysoká. Obsahuje 43 milionů m3 materiálu. Přehradou může protékat až 11 000 m3 vody za sekundu. Jsou zde další bezpečnostní přepady pro dalších 5000 m3 vody za sekundu. Nádrž pojmenovaní jezero Nasser je 480 km dlouhé a má 16 km v nejširším místě. Zabírá povrch přibližně 6 000 km2.

Elektrárna

Přehrada je vybavena dvanácti generátory, každý o výkonu 175 MW, a celkový výkon tak činí 2,1 GW. Výroba elektřiny začala v roce 1967. Když první přehrada dosáhla své špičky vytvářela přibližně polovinu z celkové elektrická energie Egypta a dovolila stavbu elektrického vedení do mnoha vesnic.

Výhody

Efekt nebezpečných povodní z let 1964 a 1973 a hrozícího sucha v letech 1972–73 a 1983–84 byly zažehnány. Kolem jezera Nasser se rovinul nový rybářský průmysl, navzdory vzdálenosti od nejbližšího významného trhu.

Negativní dopady

Stavba přehrady si vyžádala mnoho lidských životů. Při stavbě zahynulo 451 dělníku. Kritici stavby také poukazují na zaplavení rozsáhlého prostoru, hlavně archeologických nalezišť. Některá naleziště musela být přemístěna o několik kilometrů dále (viz výše). Před stavbou přehrady muselo být přesídleno 60 000 obyvatel.

Asuánská přehrada - foto